Slůvko na téma pověra

Stále znovu se mě lidé ptají, jestli jsem vlastně pověrčivá. Jasná odpověď zní: ne. K velkému zděšení své přítelkyně si dolévám i alkoholické nápoje sama. Ona je přesvědčená, že si tak přivolám sedm let bez milostného vztahu. Mohu ji však uklidnit, že tato pověra se u mě ještě nikdy neuskutečnila - a já to přece musím vědět.

kočka - pověra

Přiznávám, že někdy klepu na dřevo. A mám nejen černou, ale i bílou kočku - jistota je jistota. A abych měla jistotu úplnou, mám i tříbarevnou kočku pro štěstí. Ale dost, tak jednoduché to s pověrčivostí není .

Představte si, že se vaše dítě uhodilo a přiběhne k vám s boulí, která bolí. Co uděláte? Trochu bouli nasliníte a pofoukáte. Dítěti řeknete, že jste odfoukla bolest. Zaklínání se slinami a foukáním je stará magická metoda. A veškeré vědění, které máme o své magické tradici, je zkrátka shrnuto pod pojem pověra.

V příběhu s boulí je však ještě jeden aspekt: navlhčením a foukáním způsobíte ochlazení a to zklidňuje nervová zakončení na příslušném místě. Tak skutečně bolest odfouknete - na chvilku. 

replique montre de luxe | montre replique | replique rolex

Pro tuto pověru existuje lékařské vysvětlení. Není tedy v pravém slova smyslu magickým aktem ani pověrou, ale smysluplným opatřením první pomoci.

Podobné je to i s úplně jinými rovinami pověrčivosti. Myslím na možnost navázání kontaktů s duchy mrtvých, na mimosmyslové vjemy. Všechny takové fenomény v podstatě spadají pod pojem „pověra“, přinejmenším tak dlouho, dokud pro ně není objeveno nějaké přijatelné vědecké vysvětlení.

Na otázku, zda věřím na duchy, bych musela odpovědět „ne“. Neboť vzhledem k tomu, že se s nimi stýkám každý den, pro mě duchové nejsou otázkou věření či nevěření - ani pověrčivosti - nýbrž skutečností v jiné dimenzi. Samozřejmě nemají nic společného se strašidelnými zjevy v hororových filmech.

V lednu 1997 jsem zažila situaci, kdy byla tím nejkrásnějším způsobem doložena přítomnost mých ochranných duchů.

Mechanik v auto dílně, kde mi montovali zimní pneumatiky, u jednoho kola špatně utáhl šrouby. Jela jsem velmi rychle po dálnici směrem na Vídeň, když jsem zachytila sdělení:

„Nedojedeš dobře.“ Na otázku: „Stane se mi něco?“ bylo jasně řečeno, že ne. Na mou další nejistou otázku: „Mně ne?“ následovala odpověď: „Autu.“

Netrvalo ani vteřinu a slyšela jsem hlasité prasknutí. Instinktivně jsem už při varování svých drahých dala nohu z plynového pedálu, takže jsem teď jela asi stokilometrovou rychlostí. Náhle se ozvala rána a auto klouzalo po dálnici bez levého zadního kola. Než praskla osa, ještě se mi podařilo stočit volant, díky tomu jsem nebyla katapultovaná do protisměru, ale dostala jsem smyk a točila se mezi ostatními auty na frekventované dálnici.

Rychlost neustále klesala, takže jsem i s autem nakonec zvolna vjela do mírného svahu, kde byl naštěstí ještě sněhový val, který mě měkce zachytil. Později jsem si uvědomila, že to je pravděpodobně jediný úsek mezi Amstettenem a Vídní, kde nejsou podél dálnice ani svodidla, ani prudké srázy.

Moje hluboká důvěra je snad zřejmá z věty, která mi projela hlavou při mém prudkém smýkání: „Sakra - to bude drahé!“ Potom se samozřejmě ukázalo, že škody v plné výši uhradila pojišťovna oné autodílny, O sebe jsem si v tom okamžiku nedělala nejmenší starost. Tak jsem se mohla spolehnout na sdělení svých ochranných duchů.

Ještě libo trochu pověrčivosti? Byla to cesta na zahájení provozu mé vídeňské kanceláře a já měla v kufru auta šampaňské a kaviár. Kufr nešel odemknout, ale víko bylo tak prohnuté, že jsem pohodlně mohla vytáhnout nepoškozené lahve i kaviár. Vzhledem k mé nehodě nemohla oslava zahájení začít 12. ledna, ale až o půlnoci 13. ledna.

Od té doby pro mě má datum 13. ještě více než dříve význam nového začátku. Otevřením kanceláře ve Vídni pro mě začal nový život a nový vztah, který se velmi pozitivně projevil i na mém povolání a mé intuici. Stále znovu slyšíme, že 13. je nešťastný den, zvláště když připadne na pátek. Třináctá sudička přináší Šípkové Růžence zlo, třináctý apoštol zrazuje Ježíše (i když podle Bible byl v době zrady jedním z dvanácti ... ). Antipatie k číslu 13 ovlivňuje i náš každodenní život - nebo snad doma máte servis či příbor pro třináct lidí? Třináctý host vždycky musel jíst na nádobí z jiného servisu.

Číslo dvanáct se nám jeví jako harmonické, uzavřené a okrouhlé. Dvanáct hodin ukazují hodiny, dvanáct měsíců má rok, třináctka má v sobě něco navíc, „přehnanou dokonalost“.

V tarotu je třináctá karta smrt. A už se pomalu dostáváme k pozadí zlé třináctky. Považuji-li smrt za absolutní konec, je černá a vzbuzuje hrůzu. Když se však podívám na tisíceré příklady v přírodě, smrt nikdy není jen konec, ale vždy v sobě skrývá i nový začátek. To, co přežije, je puštěno na svobodu, začíná nový koloběh, na hodinách, v roce, v našem vývoji.

Výklad třináctky jako čísla pro nový začátek je zcela samozřejmý pro lidi, kteří pracují s tarotovými kartami. Negativní náplň třináctky v křesťanství pochází z dob bojů proti pohanským náboženstvím a vede do dějin kalendáře. V dobách antiky existovalo vedle sebe nekonečně mnoho kalendářových systémů, počínaje egyptskými ročními kalendáři řídícími se záplavami Nilu, přes olympijské kalendáře Řeků, po římské kalendáře podle období úřadujících konzulů. Vedle sebe stály měsíce měsíční a sluneční a v podstatě se v tom všem vyznali jen astronomové a astrologové. Měsíční kalendář měl rok o třinácti měsících. Sluneční kalendář se dělil na dvanáct měsíců a tomu dala římská říše přednost při reformě kalendáře za Julia Caesara.   Dvanáctiměsíční kalendář převzalo i křesťanství.

Keltové a Germáni se však i po Caesarově reformě řídili podle měsíce, který jasně stál na obloze. Každý měsíc začínal a končil novoluním.

Dva dny před úplňkem byl třináctý den měsíce a byl zasvěcen bohyni  Freyji. Freyja má něco do sebe. Můžeme si ji představit jako velkolepou kombinaci římské bohynělásky Venuše (v Itálii a Francii se dodnes Freyjině dnu, pátku, říká Venerdi či Vendredi) s perchtou nosící neštěstí a s větrnou nevěstou. Byla to tedy urostlá bohyně lásky a plodnosti, která dokázala leckterému muži nahnat strach. Dva dny replica watches před úplňkem, v den Freyji, se však působení úplňku u citlivých jedinců už projevuje. Lidé jsou rozjitření, děti neklidně spí. U Keltů byl Freyjin den, dva dny před úplňkem, považován za zvláště dobrý den pro soudy, za ideální den pro lásku a uzavírání manželství. O tom, že by to byl nešťastný den, nemůže být ani řeči. Až když byl potlačen vliv pohanské bohyně Freyji - a s ním i tělesná láska, silné ženy a rozjitřující účinek měsíce -, stal se pátek třináctého nešťastným dnem.

Ve slunečním kalendáři se jen málokdy stává, že pátek třináctého padne na třináctý den měsíčního měsíce. Jestliže chcete zjistit, co Keltové a Germáni spojovali s Freyjiným dnem, se 13. dnem měsíce, pečlivě pozorujte sami sebe dva dny před úplňkem. Možná za nějaký čas pochopíte, proč církev musela vymýtit Freyju a všechno, co představovala. 

 

Ostatní články

Navigace